Obec Sebranice patří do dřívějšího okresu Blansko a náleží pod Jihomoravský kraj. Příslušnou obcí s rozšířenou působností je město Boskovice. Obec Sebranice se rozkládá asi sedmnáct kilometrů severně od Blanska a sedm kilometrů západně od města Boskovice. Leží také v turisticky atraktivní oblasti Moravského krasu. Území této středně velké vesnice trvale obývá asi 600 obyvatel.

V obci mohou děti docházet na jednu základní školu nižšího stupně a předškoláci mohou chodit do školy mateřské. Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní hriště. Dále bychom v obci našli knihovnu, kostel a hřbitov. Místní obyvatelé mohou využívat plynofikaci i veřejný vodovod.

Obec Sebranice leží v průměrné výšce 344 metrů nad mořem. Přes obec protéká potok Sebránek. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1043. Celková katastrální plocha obce je 803 ha, z toho orná půda zabírá šedesát sedm procent. Lesy zabírají pouze kolem jedné desetiny katastru obce.

Základní informace

Počet obyvatel: 602
V produktivním věku: 417
Průměrný věk obyvatel: 38 let
Katastrální výměra: 803 ha

Z historie Sebranic

SEBRANICE - dříve také Cebranice nebo Čebranice leží 5 km JVV od Kunštátu , 354m nad mořem, mezi Boskovickou brázdou a Českomoravskou vrchovinou. Leží na rozloze 8 km2, se 635 ha zemědělské půdy. Osadou protéká potok Sebránek, do kterého se vlévá Nejrovský potok.

„Za slovanského osidlování Moravy vymítil jistý Cebran se svojí rodinou blízko staré obchodní stezky kus pohraničního hvozdu, postavil tam dřeviný dvorec a začal vzdělávat pole, chovat dobytek a starat se o společný majetek. Rodina Cebranova se rozrůstala a každému příslušníku rodu se říkalo Cebranic. Název Sebranice se ustálil vývojem řeči.

Ves existovala již dávno před rokem 1043, kdy se datuje darovací listina Eppova: „Budiž známo všem věrným křesťanům, že já Eppo, vojín za panování slavného knížete Břetislava, ves jménem Cebranici se vším, co k ní patří, tak jak mně ji za věrné služby jmenovaný kníže daroval, dal jsem pro prominutí svých hříchů svatému Vojtěchovi a svatému Benediktovi a Meinardovi, opatu kláštera břevnovského a jeho nástupcům a ctihodným služebníkům Božím v tomto klášteře. Toto moje darování - vesnice a lesy až k řece jménem Zwitawa a za kopce Chanavi k potůčku Zabludovu a kopci Pzar až ke Křetínu, dále k Chlumu až k veřejné obchodní cestě - nejjasnější kníže můj Břetislav pečetí svou utvrdil. Léta Páně tisícího čtyřicátého třetího.“ Tento dokument byl latinsky vyhotoven dodatečně v 1. pol. 13. století. Tato padělaná listina je svědectvím toho, že se i v nejstarších dobách dovolávali lidé historie nepravdivě, zachovala však podobu několika jmen, jak byla psána ve 13. stol. a mezi nimi i jméno obce Cebranici.

Od benediktinského kláštera dostaly se Sebranice opatům břevnovským podřízenému Rajhradskému klášteru. Ve 14. stol. byly majetkem pánů z Boskovic (1348 – Jan z Boskovic, 1368 – jeho syn Ješek, kapitulní děkan kroměřížský). R. 1407 byla obec prodána Heraltovi a Jiříkovi z Kunštátu. V letech 1445 a 1449 je majitelem Vilém ze Zvířetic.

Potom celé století zůstaly Sebranice rodu pánů z Boskovic. R. 1549 Ladislav Velen z Boskovic prodal ves hrabatům z Hardeka, ti Sebranice připojili k panství kunštátskému. R. 1635 se tvrz uvádí jako pustá, na jejím místě byl vybudován dvůr, který dnes slouží hospodářským účelům. V 15. a 16. století vlastnili Sebranice také někteří z drobné šlechty: (1407 Vojna ze Sebranic, 1487 Jiřík ze Zhoře a na Cebranicích, 1488 Húska z Cebranic, 1512 Jindřich Přepyský z Richenburka a na Cebranicích.)

Fara v Sebranicích byla už od r. 1255 a náležela klášteru rajhradskému. R. 1472 tu byl farářem Martin z Tišnova. V letech 1570 - 1590 tu byl Jiří Fumusián a k němu se váže následující příběh: „ Byli dva urození páni Voděradští z Voděrad, s nimiž se sebranský luteránský farář Jiřík Fumusián, poněvadž nemohl být živ jen slovem božím, o chléb vezdejší dohadovat musel. Do starého misálu v dřeviných deskách potažených koží zapsal kněz Jiřík toto: Léta 1570 já kněz Jiřík Fumusián, farář czebranský, dostanouc se na faru od vysoce urozeného pana Hanuše Fridricha hraběte z Hardeku a na Kunštátě, nemajíce toho jisté a dokonalé zprávy, jací platové by faráři téhož záduší dávati se měly, od lidu sprostýho a obecního, čím by byli faráři povinováni, to od nich bez přinucení jde velmi těžko, pro správu svých potomku sem do misálu tohoto, čím jest faráři povinovat, nic neumenšujíc, nic víc nepřidávajíc, slovo od slova jsem položil a poznamenal, čímž se každý farář bude moci snadno spravovat. Když však pan Petr Puchart přistihl na svém poli faráře Jiříka, jak si přepočítává a vybírá ty největší snopy desátkového obilí, vzplanul nepříčetným hněvem. Vešli do sporu a ten skončil vbodnutím vidlí do těla nešťastného kněze. Jak hrozné bylo asi vystřízlivění pana Petra, když spatřil u svých nohou svíjejícího se faráře a jaké zděšení se asi zmocnilo Petrových lidí, kteří viděli umírat svého duchovního pastýře a kazatele. Pan Petr upřímně litoval svého činu a přinesl na odčinění svého těžkého hříchu jistý majetek církvi. Stal se obětí své prudké a výbušné povahy, která byla asi v rodu voděradských rytířů dědičná. Když pak 25. ledna 1609 klidně zemřel, byl pochován v kryptě sebranského kostela a do kostelní zdi na levé straně chrámové lodi mu zasadili honosný náhrobní kámen, který je tam dodnes.“

Koncem 16. století převládali v Sebranicích evangelíci, kteří měli pastora již od roku 1589, jemuž i jeho nástupcům hrabě Jan z Hardeka udělil odúmrť. V 17. století po vypuzení nekatolíků byl kostel kunštátskou filiálkou. Roku 1734 tu byla opět zřízena fara. Jako faráři tu nejdéle působili: Ignát svobodný pán Imbsen, kanovník Hildesheimský 1866 - 1878, Ondřej Krbeček 1782 - 1827, Adam Růžička 1866 – 1878 a Karel Vosyka 1878 -1895.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí na kopci u bývalé tvrze. Byl založen klášterem rajhradským před rokem 1255, vystavěn ve slohu gotickém. Ostatní je v italském slohu z roku 1680 postaveno za majitele kunštátského panství Kašpara Bedřicha, hraběte z Lamberka. R. 1787 byla klenuta loď, roku 1853 pokryta střecha i věž břidlicí, v letech 1880, 1881 probíhaly opravy a roku 1889 byl vymalován presbytář. Na hlavním oltáři stojí ve výklenku 1,5 m vysoká dřevěná socha Panny Marie s Ježíškem. Uprostřed kostela je vchod do hrobky, která se neotvírá. V kostele na obou stranách chrámové lodi jsou náhrobky Jana Pucharta z Voděrad (1580) a Petra Pucharta (1609).

V kostelní báni byly nalezeny ostatky sv. Illumináty a sv. Celestiny, cirkulář z roku 1781 o toleranci náboženské, dvě kovové mince a papírové bankocetle, na kousky rozpadlá pečeť a korálky ze skla a opálu. Na štíhlé a vysoké věži jsou 4 zvony - Královna nebes, Zvon chvály, Král slávy a Zvon mrtvých.

Zvon „Královna nebes“ má v průměru 1.13 m, jedinou výzdobou je Kristus na kříži s Marií a sv. Janem. Pod korunou zvonu se vine nápis:
REGINA COELI, LAETARE - ALELUJA - QUIA QUEM PORTARE - MERUISTI - RESUREXIT SICUT DIXIT - ALELUJA - ORA PRO NOBIS DEUM ALELUJA !
(Raduj se nebes královno - Aleluja - jehož nositi hodna jsi byla - Aleluja - povstal z hrobu, jakož pravil - Aleluja - pros za nás Hospodina - Aleluja!)

Zvon je z konce 15. století, zvonař neznámý. „Zvon chvály“ má v průměru 0.93 m a nese na čepici nápis:
LETHA 1590 DÍLO TOTO JEST SE KONALO KE CTI CHVÁLE PANA BOHA VSSEMOHOUCYHO CYMZ BY LIDE KU SPOLECNOSTI CYRKEVNI K SWEMU SPASENI POWOLAWANI A ZHROMAZDOWANI BYLI

Pod nápisem je pás akantových listů obrácených hrotem dolů. Z jedné strany pláště zvonu je poznamenáno drobnými literami: K C F F C SS W Z M P A V E L . Na straně korespondující je pak nápis:
ZALM 99 MI SME LID GEHO A OWCE PASTWY GEHO WCHAZEYTESS DO BRAN GEHO KWIZNANI DO SYNI GEHO K CHWALENI HO W PISNICH IAN PIR
Zvon je z roku 1950 a ulil jej Jan Pir.

Poslední zvon „Král slávy” o průměru 0,70m je zcela hladký, pod korunou má nápis:
O REX GLORIE WENI CUM PACE WENCESLAUS DE OLOMUCI
( Ó králi slávy, přijď s mírem.)
Zvon ulil v 15. století konvář a zvonař Václav z Olomouce.

Nejmenší zvonek „Zvon mrtvých“ nemá žádný nápis, jen datum ulití 1547. Sloužil jako umíráček a pozdvihovánek, volal: „ Umřel jsem, nic nejsem - mrtva jsem, nic nejsem.“ Za druhé světové války byl půjčen do Bořitova, pak vrácen do kostnice a čeká na vyzdvižení. Na věži jsou také staré železné hodiny.

Škola v Sebranicích byla již na počátku 18. století jednotřídní, od roku 1869 dvojtřídní a od 1877 trojtřídní. Jako učitelé tu nejdéle působili: Ant. Tejkal 1759 - 1803, Ant. Kuběnka 1812 - 1857, Martin Zháněl 1857 -1868, Alois Ferulík 1869 – 1897.

Zajímavosti Sebranic

V bývalé poště „Zlatá studna“ (dnes restaurace) na Vaculce při tehdejší císařské silnici z Brna do Prahy přenocoval císař Ferdinand Dobrotivý. Název je podle 34 m hluboké a 2,5 m široké studny, za jejíž vyhloubení bylo zaplaceno velké množství zlatek.

Jedinečnou kuriozitou je miniatura hradu Karlštejna, postavená přibližně z 28 000 oblázků. Pan Jaroslav Páral (čp.163) ji stavěl celých 14 let a správou státního hradu Karlštejna mu byla udělena kovová plaketa Karla IV.

Uprostřed vsi stojí zachovalé selské roubené stavení s tzv. žudrem z pol. 18. století, pod kterým býval pranýř. Postavil jej rychtář a kronikář Ondra Kaníz.

K zajímavostem jistě patří i dochovaný bunkr mezi Sebranicemi a Nýrovem z druhé světové války.

Pamětihodnosti

  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Fara
  • Stará historická sýpka "žudr" na šesti dřevěných pilířích
  • Bývalá formanská hospoda Zlatá studna

Průmysl

  • Alps Electronic